6.Wow!

25. listopadu 2012 v 19:54 | Kath |  Altaria:Dračí srdce(povídka)

Ehm já,já vím,že sem tu dlouho nebyla a za to se moc,moc omlouvám! Noha v pohodě,ale mám zas chřibku. Táta se nechal tetovat a já si ve výprodeji v Tescu koupila knížku Škola noci 2-Zrazená. Tu mám samozřejmě přečtenou.Jak jinak? Přečetla jsem ji za tři dny!! To je děsný! Jo a banda blogu,no na to si budete muset ještě holt počkat. Už mě přestává bavit takhle rychle číst! No nic tak tady další díleček Altarie. A mimochodem to Wow v nadpisu...totiž nechci,aby ste si myslely,že to má něco společnýho se hrou WOW (World of Worcraft) ok? Má to být citoslovec úžasu. Prostě vás něco překvapí a vy ze sebe nedokážete vydat nic jiného než : Wow!


Těsně vedle hlavy mi proletěl šíp. "Zatraceně!Co to mělo k čertu být?!", zaklel sem. Asur na to nebyl o nic líp. Oba sme se rozhlížely kolem a hledaly místo odkud šíp přiletěl. Jenže sme nic neviděly. Byla tma jak v pytly! Až nakonec Asur zahlédl cosi bílého mezi stromy.
Zajímalo by mě co to zatraceně bylo! A od kud to přiletělo. " Hej! Wille, viděl si to taky?" "Ne,co?" " Tam!Mezi stromy!Bylo tam něco bílího!" "Asure, o čem to mluvíš?Nic tam není!" "Tak se podívej pořádně!Dám na to krk,že sem něco viděl!" "Já vážně nic nevi..."
Dobře přiznávám,že se byl slepej jak zrovna narozená krysa! Počkat, pročzrovna krysa? No to je jedno! Ale nakonec sem konečně taky něěco uvidě a oběma nám hned došlo,odkud neznámí útočník střílel. Někdo totiž stál ve tmě mezi stromy. Podle toho,co jsem ve tmě rozeznal to byla vysoká,hubená spíš dívčí postava s dlouhými,sněhově bílímy vlasy.Zvláštní co? Ale je to tak! "Hej!Vylez!Vím,že jsi tam! Tak se ukaž! ", zakřičel jsem na postavu mezi stromy. Po chvíli jsem uslišel dívčí smích.
Tak ona se mi směje jo?No počkej!
"Troufáš si mi poroučet?" Trhl jsem sebou,když sem uslišel,ajk hrubě zněl její hlas. "Vylez jestli se nebojíš!" , trval sem si na svém. "Fajn,proč né." V jejím hlasě bylo slišet pobavení.Po chvíly vylezla na světlo měsíce a já i Asur sme konečně viděli útočníka,který po nás před chvílý střílel šípy. Nebyl jsem schopen slova. Jedniné co ze mě omylem vypadlo bylo prosté: "Wow!"
"Ale to né!Sme v hajzlu!" "No není nádherná Asure?" "Zatraceně Williame!Ovládej se trochu! Vždyť ona je...je..." "Nádherná!" Tak počkat!Co to blábolím?! Co to se mnou je? Ona je ale opravdu krásná! I když by bylo divné ,kdyby nebyla ona je přece... Ale to není možné! Určitě je to střážce lesa! A ještě ke všemu... Asur má pravdu! Sme v hajzlu!
A nebylo to tak daleko k pravdě. Ona byla nádherná. A taky strážce lesa. A v hajzlu sme byly taky ,protože takové setkání znamená smrt. A že nemůžu být mrtví, když vám to vyprávím? No a proč vlastně né? Kdo říká ,že jeden musí žít, aby mohl něco vyprávět? Sem přece kouzelník! Můžu být klidně tak mrtvej jako živej! Ale odbučuji od tématu. Ani já ani Asur jsme ze sebe nedokázali idat ani hlásku a jen na ni tupě zírali. Byla tak krásná,až nadlitsky krásná. A opravdu. Ona nebyla člověk. Její ostře řezané rysy, bílé vlasy i její elegantí luk. To všechno...Snažil jsem se zahlédnout její uši,ale měla je přikrité svými rovnými vlasy. Nakonec se všek zasmála,otočila se k nám bokem, opřela se zády o strom,Vlasy sy odkryla z levé časti obličeje,takže se její levé ucho odhalilo.Poté natáhla luk a namířila na zem. Při tom všem se jen smála. Nejspíš těm našim nevěřičným výrazům. Ačkoliv je Asur přeci jen kůň, oba jsme na ní zírali s vyvalenýma očima a pusou otevřenou do kořán. Teprve teď se nám potrvrdilo naše mínění. Stála tam...nádherná...čarovná...strážkyně Magického lesu...,ale hlavně...byla to... Elfka! (Její obrázek)
"Ou!To je zlý " "Konečně si to pochopyl!" "Co budeme dělat,Asure?" "No možná bys na ní mohl přestat tak zírat!" "Hm!" To je teda rada! Kdybych se aspoň dokázal promluvit nebo se pohnout,uchopit meč a... No stejně bych se jí asu nevyronal. Člověk se nedokáže vyrovnat ani nejslabšímu elfovy. A ke všemu nemám ani sílu. Kdyby se aspoň tak nesmála! Co je tady k smíchu?! "Co pak? Překvapený? " "J-já-já...t-ty jsi ta-tak překrásná! " Co se to se mnou děje?! "Co to meleš? Radši mlč! Co pak se neumíš ovládat?! Chceš nás zabít?" "Jistě,to sliším pořát. Ale nikdy od lidí. Ti sem totiž moc nechodí. Nikdo se nedostane přeze mě! Jako strážce mám za to zodpovědnost,takže ani vy dva se nikam nedostanete! takže se askavě otočte a zmizte pryč!"
"N-no tak to-to b-by a-as-asi ne-nenepůjde!" , vykoktal jsem ze sebe a byl tím vážně překvapený. Nevěděl jsem čím je to možné. Že by to bylo strachem? Tak divný by to ani nebylo. Ona je elf a já člověk. Ale nebyl to strach,ale to jsem zjistil později.(SPOILER!!!!Já vím!)
"Aléé! A proč pak ne?" No tak!Vzapamatuj se! "Protože my sme sem nepřišli lovit ani nic podobného.My tudy projt potřebujeme!" To bylo lepší. "Vážně? Jneže já vás nepustím!"
S tím už se otočila zas čelem ke mě,odložila luk a toulec s šípy ke stromu a přešla ke mě.Stála tak blízko mě,že jsem cítil její dech. Ruka jí pomalu zklouzla k rukojeti dýky zavěšené u pasu v pouzdře u opasku,kde měla připevněný i meč. Potom tak chladným hlasem,že mi až naskočila husí kůže a přeběhl hlas po zádech, pronesla : "Toto je poslední varování.Buď odejděte nebo vás zabiju." "V tom případě radši zemřu než abych utekl jako zbabělec! " "Ne! Ty idiote! Tys tomu dal!" "Mlč!" "Fajn!" "V tom případě zemřeš!" Blesku-rychle vytasila svou dýku a přitiskla mi jí ke krku.cítil jsem studenou ocel jejího ostří a potom pramínek teplé krve,když mě trochu řízla.
Tak tohle je můj konec!
Stál jsem tam neschopen se pohnout s její dýkou na krku a pomalu se začal loučit se životem.A potom...


Tak a další dílek za námi.Snad se líbil a pokud by byl problém s těmi změnami vyprávění,tak prosím napište. A zítra snad bude i další díl. Dobrou noc.

Kathy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama